Jak zajistit shodu slov a činů? Motivovat svým osobitým postojem k tématu, o němž je řeč, získat si přátelství dětí do té míry, aby tak trochu nechtěly mně zklamat a aby plnily slovo vzhledem k sobě i ke kamarádům. Pokyny jim dávám formou přátelsky formulovaných nabídek s diferenciovanou možnosti výběru úkolů ve stylu například: neudělali byste si doma někteří to..a jiní mohou zkusit to.., mohli bychom vypracovat také.., a kdo si netroufne, tak má tuto možnost..., .. . Na takovou domluvu všichni žáci včetně agresivních přistoupí, nepřipadají si totiž komandováni, ale cítí se jako moji přátelé a já tím nenápadně a polehoučku sleduji cíle mravní výchovy, aniž to oni vůbec zaregistrují.
Zvláště v pubertě potřebují žáci přátelství. Vše autokratické těžce nesou a z duše odmítají, mnozí mají v tu dobu velké potíže s přijímáním názorů dospělých a naše dobře míněné rady jdou mimo ně, pokud se nám dosud nepodařilo navázat s nimi přátelství. Celkem otevřeně odmítají vnucování a sekýrování od nás dospělých, tak to v pubertě projevují. Cítí se nesvobodní a současně jsou nerozhodni. Chtějí náš respekt a současně nechtějí, co jim nabízíme. Měli bychom umět transformovat své myšlenky tak, aby si mysleli, že jsou to vlastně i jejich postoje a že se na základě nich sami rozhodují.
Záleží na eristice, řečnickém umění, kterému se už dávno před našim letopočtem věnovaly tak známé osobnosti, jako Platon, Aristoteles a mnozí jiní pedagogové a filosofové a nepovažovaly umění mluvy za zbytečné. Kdybych mohla ovlivnit předmětové zařazení v základních školách, určitě bych tam mimo gramatiku a literaturu vsunula umění vyjadřování, nebo něco na způsob bohatosti slovní zásoby. Vždyť se zaposlouchejme třeba na autobusovém stanovišti, kolik slov v konverzaci lidé mezi sebou vyměňují. Úroveň je nic moc. V průběhu starověku se však mezi uživateli eristiky v praxi objevuje jako vždy jiná skupina lidí, která ji zneužila, která způsobila, že proti této nauce se vynořily výhrady. Někteří její reprezentanti zvrhli eristiku v slovní hříčky, postrádající smysl. Zde jsem měla na mysli však řeč výstižnou, věcnou, odbornou, jazyk didaktický a přitažlivý, který může být bohatý, ale i nápaditý a působivý, který plyne prostorem přímo k žáku, naprosto nenásilně a naplňuje lehce jeho bytost.
Mimo oba uvedené příklady mohou prakticky nastat i další, kterých naši žáci využívají záměrně, ale i nevědomky.
1) a 2) byly zmíněny.
3) Verbálně odmítne a v souhlase s tím nevykoná.
4) V souhlase se slovy udělá.
5) Neřekne nic, ale splní.
6) Mlčí a k činu ho nic nepřiměje.
/Mat.21;28-30, Kol.4;6/
2024 ©