c/ Cílem je historické porovnání s dnešním stavem a úvaha o duchovním základu
10 plus + 2 BOŽÍ ZÁKONY VE STARÉM A NOVÉM ZÁKONĚ
Pravdu každý chválí, ale ne kaž-
dý ji brání. Leč ohně nelze upá-
liti, vody utopiti, větru zadu-
siti a pravdě zahynouti. Lidové př.
Židovskokřesťanská tradice u nás je neoddělitelná od vývoje v české společnosti, kde v životě lidí zapustila hluboké kořeny. Nenarodili jsme se do prostředí, kde platí zub za zub.
V 2.Mojžíšově knize, v odstavci 20. jsou uvedena základní Boží přikázání, dána na hoře Sinai skrze Mojžíše Izraelskému národu, po jeho vyvedení z Egypta přes Rudé moře. Měla být pečlivě dodržována, jinak se člověk svobodným, ale opačným rozhodnutím vystavoval nebezpečí přísného trestu, který přichází jako následek hříchu. Když své pády litoval, získal Boží očištění.
Stručně je lze formulovat:
1. Já jsem Hospodin tvůj. Nebudeš mít jiné bohy.
2. Nepoužiješ jméno Boží zbytečně, jinak to pomstím.
3. Pomni den sobotní, abys jej světil.
4. Cti otce svého i matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nezesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivé svědectví proti bližnímu.
9. Nepožádáš majetku bližního svého.
10. Aniž požádáš manželky bližního svého.
Bůh vyvedl tento lid z otroctví a označil za svůj. Je pozoruhodné srovnávat Boží přikázání s pěti Pravdami Budhy v Palijském kanónu, svaté knize Indů. Toto učení přinesl Budha žijící v 5. století před našim letopočtem.
Zní takto:
1. Nezabíjej úmyslně žádného živého tvora.
2. Nepřisvojuj si majetek jiného člověka.
3. Buď cudný.
4. Nemluv nepravdy.
5. Neomamuj se opojnými nápoji apod.
Orientačně je stanovena doba, z níž pochází biblické desatero, na období pozdní éry bronzové, tedy na rok 1550 před Kristem.
Budhistické učení se datuje do pátého století před Kristem.
Boží přikázání je zaznamenáno ve Starém zákoně, je tedy starší, neboť pochází z období, kdy žil Mojžíš.
Co říká druhá a mladší část Bible, označována jako Nový zákon, (v poslední době se také vžívá pojmenování Nová smlouva) ?
To co učil Ježíš a je nyní počínaje prvním stoletím dominantní pro křesťany, lze shrnout takto:
1. Milovat budeš Boha z celého srdce a z celé své mysli.
2. Miluj bližního svého jako sebe samého.
Tato dvě přikázání neruší Boží desatero, ale vystihují ho stručněji. Kdo miluje bližního, tedy absolutně bez rozdílů každého člověka, jak učí Písmo, ten nemůže žádným způsobem ubližovat. Ať už jde o řeč, jednání nebo myšlení.
Můžeme z vlastních zkušeností vidět, co se děje v celém světě, když se tato Boží přikázání, nebo chceme-li Boží rady, nedodržují. Násilí, lež, války, chamtivost, úpadek mravnosti, výstřelky v hledání jak si rychle užít a v důsledku toho i mnohé zákeřné nemoci. /Mat.22;35-39/