Obor o duševní hygieně má velmi těsné vztahy k psychologii a psychoterapii, také k psychiatrii. Pro koho? Proč? Protože psycho-somatická rovnováha úzce souvisí se zdravím, platí i opačné. Labilnější typ snadněji onemocní fyzickými ale i duševními nemocemi. Vyvážený člověk má dobrý vliv nejen pro sebe, ale také na své okolí a ono zpětně na něj. Neurotický jedinec má vliv nedobrý a okolí jakoby mu to dává zpět. Tím se vztahy blahodárně zlepšují, anebo rozvracejí. Sociální přenos lehčích nemocí - např. zmíněných nepříjemných neuróz se šíří vlivem nevhodného sociálního zázemí dál a rychle. Zejména pak děti jsou náchylné trpět negativními jevy, jestliže ve svém okolí jsou v kontaktu s nervákem. Dospělý normální jedinec bývá odolnější vůči přenosu jak na sebe, tak pak i ze sebe dál. Nepodléhá způsobům kolem, jde si svou cestou. Kvalita tvůrčí činnosti, učení se, pracovních výkonů ad. přímo souvisí se schopnosti naladit se, anebo koncentrovat na to nač potřebujeme. Ale jestliže je nitro v neklidu, nedaří se to. A je jedno, zdali jde o dělnické profese, umělecké či mentální. Tam kde vládne pohoda, tam jsou i výsledky uspokojivější a lidé zdravější. V dnešní době, kdy se dost jednostranně společnost orientuje na peníze, je právě čas, všimnout si hlavně jiných a důležitějších hodnot. Např. zdraví, bez něhož to není ono. Dále mezilidských včetně rodinných vztahů, protože, jestliže se nerealizuji přes někoho a pro někoho, nemá cenu tak pokračovat. Když mne nikdo nepotřebuje, nejsem zdráv, nemám dobrý pocit. Potřebuji být bezpodmínečně milován, ALE oni také. Každá práce, povinnost aj. nás přivádí k dalšímu člověku, kde se musíme účastnit sociálních jevů: vhodné chování, mimika, intonace, komunikace ne jenom verbální, trpělivost, naslouchání, dochvilnost, úprava sebe atd., atd. Nepřiměřená komunikace se může zvrtnout v agrese slovní a blízko či dokonce může přejít i v jinou tělesnou bitku. Ale co člověk chce? Hledá lásku, pochopení, cit. A proto právě sám musí umět harmonicky jednat, mluvit a být otevřen novému. To patří k duševní hygieně. Pak se nemusí obávat negativních protiakcí, všude je vítán a ctěn. Nebojí se lidí a zůstává duševně silný a tělesně odolný. Každý z nás si sám hodně způsobí: dobra i ne (zla). Každý se tisíckrát denně rozhoduje z nekonečného množství možnosti, jak zareaguje si zvolí. Je lépe jednat vlídně ze sebe a stále, bez ohledu na okolní bouře. Vytýčit si určité hranice, ale sám nepřejímat zlo z vně. Když přece nastane, odejít. Nenechat se vtáhnout, když city vřou. Jednat, když je citová stránka vlastní a druhých na takové hladině, aby řeč byla: ano ano, ne, ne - tedy konstruktivní. V duševní hygieně se každý den můžeme cvičit sami. Pak se naučíme i lépe koncentrovat, zlepšíme si paměť a vůbec zdraví celkové. My si vždy můžeme a i to činíme, vybírat ty jevy, které chceme. Ty, jimž dovolíme vstoupit do našeho vědomí a hloub. Jde o to, abychom se nestali odpadkovým košem, abychom si v sobě uklízeli a raději už preventivně do sebe nesypali nepříjemnosti. K tomu potřebujeme: Znalost některých pravidel (např. sebekontrola), Promýšlení jak je aplikovat ve svém případě, Prakticky provádět (disciplina, kázeň ad. charakterové rysy se posílí), Ztotožnění se až je vnímáme jako vlastní a nečiní nám problémy. Příklad: Znalost - už vím, že když budu uctivý, bude to lepší než naopak.. (tak jsem se rozhodl na pořád). Promýšlení - otevřu dveře do obchodu a nechám vyjít ty, co mají plné ruce.. bez ohledu na věk aj. rezignovat. Mam pro sebe poučení: neočekávám vděčnost ani pochvalu, dělám to protože jsem se tak rozhodl. Určitě se to na další přenese a svět bude lepší. (Lidé nekopírují slova, ale naše činy). Takových možností jsou milióny. Charakter se zpevňuje, rovnováha roste, zdraví a klid rovněž, svědomí mi nevyčiňuje, v noci dobře spím a i lidí už mám rád! Jsou báječní, dobře že nejsem sám!! Cítím se potřebný, vím že mně mají rádi, je mi bezva, krásný svět, jsem tady moc rád. Nestagnuji a pracuji na sobě dál. Např. po měsíci si k nabývané dovednosti přidám další - jednu: “od teď budu kontrolovat své odpovědi a všímat si jak, kdy, na co a proč reaguji, jaké mám přitom vlastně pocity?” Dám si čas, než odpovím, zejm. když pocítím emoce - hněv, vztek, pýchu, pohrdání, závist, nevraživost, zášť, lakotu, chuť ponížit, odseknout, vysmát se, vyvýšit sebe na úkor jiného, pomlouvat, urazit... (to vše v nitru začne žádat nápravu a vy se budete cítit mizerně - tak to nedělejte). Co mám ale udělat? Dokonce v tu chvíli mohu říct jediné, a to že nyní neodpovím a beru si čas na promyšlení!!! Naučte se tu větu zpaměti pro takové případy, kdy se Vám před očima bude tmít, řekněte ji! !! Počkej, teď ti neumím říct, promyslím to na příště. Neuděláte chybu a příště to nebude mít další zbytečnou navíc dohru. A co je důležitější - nitro se nebude hrůzou chvět při pomyšlení: ..až ho potkám co udělám? Vyhnu se mu, pozdravím, budu dělat že nevidím.. - to jsou myšlenky chorého mozku!! Reagujte rozumně, normálně, vstřícně, lidsky vždy, když nevíte. Svět je malý. Žijeme v době Vodnáře = lidství, lidskosti, neukřivdit, tolerovat, respektovat jinakost a tak pod. Kdo to neumí, musí to urychleně zvládnout, Vesmír to po nás chce a my neutečeme. Kampak bychom ze Země šli? Kdo jiný je podobnější člověku, než člověk. S kým bychom se mohli dorozumět, dokud to nedokážeme mezi sebou? Co bychom hledali na Planetách, mezi jinými bytostmi? Máme tu málo všeho? Nudíme se snad? Země přímo touží po větším porozumění od nás. Planeta Zem je naši Matkou, je naši živitelkou, nosí nás po všechny naše dny i pak, je stále s námi.. víte? Je našim dopravním prostředkem a přelétá s námi kusem vesmíru, sem a tam.. víte? A dělá toho ještě víc, symboly čtěte a otevřete oči, dívejte se na to co vidíte. Neříkejte, co si myslíte, že vidíte. Zastavte myšlenky a jen hleďte. Takový malý trénink meditace.. a odlišení myšlenek zbytečných, které se často chovají jako had a jdou námi zcela neřízeny a my si to vůbec neuvědomujeme. Ponoukají nás k něčemu, anebo naopak nás drží u dnes již neudržitelných stereotypů chování a nápadů, které patří do přežitých tradic. Nefungují. Vy řídíte své myšlenky. Nenechejte se vést jimi. Vy je držíte pevně, anebo si s Vás dělají _dobrýden_.
Pro zdravé i nemocné.
Vyrovnaný člověk je odolnější vůči tělesnému onemocnění. Pokud nemocen je, jeho léčení bývá úspěšnější a rychlejší.
Praxe - udělám to mnohokrát a často mi ani pohledem nepoděkují, nevadí - nesmím
Ztotožnění se - po létech běžně otevírám každému kdo potřebuje aniž to vnímám, a dokonce když mi někdo poděkuje, považuji to sice od něj za hezké, ale mám dojem, že nemusí děkovat, vždyť je to samozřejmé ode mne. Co jsem se naučil? Dvě vlastnosti: neočekávat nic nikdy + pomoct bez protislužby.
2024 ©