Pozitivní přístup k lidem
A. ÚVODNÍ ČÁST
a) Vymezení tématu, východisko
POZITIVNÍ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM NA PODKLADECH KŘESŤANSTVÍ - VÝCHODISKO
Převzali jsme vládu nad mnoha věcmi, dobýváme vesmír, ale dosud jsme se nenaučili řídit sami sebe.
Vycházím z náboženskoduchovních informací v textech křesťanské literatury. Už tak významné osobnosti v pedagogické praxi, jako jsou M.J.Hus nebo J.A.Komenský, čerpaly z Božího slova. Hus pozna-menává mimo jiné: "My po něm (Kristovi) sloveme kristiani...", tedy česky křesťané. J.A.Komenský říká: "...křesťan ve jménu Kristovu pokřtěný a v něj jako v svůj kmen vštípený, má po křestansku, totiž kristovsku živ býti...".
Poprvé se toto označení vyskytlo asi ve čtyřicátých létech v Antiochii pro Jeho, Kristovy vyznavače.
Poučení, které v životě Kristově hledali tak významné osobnosti na poli učitelském, nenechává ani mně lhostejnou. Jejich díla jsou stále studována a jsou i dnes aktuální.
Studovat tuto problematiku lze na podkladě filozofickém nebo společenském. Já se jí budu zabývat z hlediska filosofického, na bázi duchovní, kde lze nalézt různé myšlenkové proudy. Křesťanství je velmi rozšířeno na celém světě. Jeho základní učení je v Bibli. Naše území, dle světového měřítka, se nachází relativně nedaleko Jeruzaléma, kolébky křesťanství, téměř v centru křesťanské oblasti. Mnohé myšlenky, zvláště ty, jež jsou obsahem Knihy přísloví, se stály běžnou součásti podvědomí lidí a to i těch, kteří si říkají ateisté. Jejich chování se také řídí tradicí, která do určité míry vychází z biblického učení. Většinou si to neuvědomují. Naše kultura i historie, avšak ne pouze naše, je jím téměř 2000 let ovlivňo-vána.
Různost náboženských obcí, které vycházejí z křesťanství, tedy z učení Nového zákona, je velká, ačkoli fundament je společný. Co je odlišuje? Je to různý způsob chápání a tedy i výkladů některých částí textů. U nás je početná skupina katolíků, novověrců-čili letničních církví, Svědků Jehovových, církve Adventistů sedmého dne aj.
Z velkých osobností zde připomenu alespoň Husa, Komenského, Tolstého, jejichž díla jsou spjata a prodchnuta vírou v Boha podle biblického učení.
Známý židovský historik, u kterého lze čerpat informace z období před našim letopočtem, o starozákonních bohoslužbách, je Augustus Flavius.
Prameny poznání osoby Ježíše Krista jsou především první tři evangelia, a to evangelium Matoušovo, Markovo a Lukášovo. Z mimokřesťanských autorů má stručné zmínky o Kristovi Tacitus. Sděluje nám, že jméno Kristus je původem označení křesťanů a že Kristus byl za císaře Tiberia popraven prokurátorem Pilátem Pontským, rozumíme odsouzen k tomuto trestu. Dále J.Flavius činí zmínku o Jakubovi, bratru Ježíše, nazývaném Kristus. Také starší vrstva talmudu v po-lemice proti Kristovi, J.Nazaretskému dokazuje tak historičnost Ježíše, ikdyž podává jen neucelený obraz. Čtvrté dosud nejmenované Janovo evangelium má historický základ s mnohými jednotlivostmi.
Ježíš z hebrejského Ješua znamená Hospodin je spása, označuje Jeho lidský zjev. Kristus z hebrejštiny Christos znamená pomazaný a je titulem podobně jako dnes pán.
Víra v Krista Ježíše, který vzkříšen Bohem Otcem, zvítězil tak nad smrtí, se stala základem křesťanského náboženství. Víra se šířila za hranice židovského území v l. století hlavně misijní činností apoštola Pavla, mezi pohany, to jest mezi nepalestinské náro-dy. /Sk.11:26, Sk.3;15
2024 ©