Někteří lidé se nenechají přirozeně využívat psychickým upírem. To je individuum, které nejpřátelštějším způsobem bez absolutních zábran, přichází opakovaně a neodbytně pro různé půjčky, dárky, fyzickou a společensko-sociální výpomoc. Takové chování je impertinencí v nejvyšší míře, současně je korektně a dlouhodobě velmi dovedně skrývané. Nikdy člověku nic nevracejí, nikdy nenabízí protislužbu, je těžké se jich zbavit.
Průměrní slušní lidé mají všude zájem o pozitivně se rozvíjející interakce s okolím. Jsou užiteční druhým a sami si zato odnášejí radost, že "dávají" něco ze sebe.. Nejsou egocentricky orientovanými sobci. Jeví značnou adaptabilitu. V transpersonálních interakcích pozorujeme spíše extroverzi. A vědí co chtějí a co nechtějí. Patří k lidem, jejichž jimi obsažena skupina má tu největší příležitost přijmout, interiorizovat (zvnitřnit) a podržet učení. A co je důležitější, že nezůstanou u teoretickým vědomostí, nýbrž po té, co poznatky zvnitřnili v sobě, tak je také prakticky využijí. Přitom zde nehovořím o premiantech. Každý člověk má dar, vnitřní dar, který může rozdávat, nalezl-li ho sám v sobě a věnuje-li se mu. Jde například o umění psaní básní, procítěný zpěv, konstrukci strojů.., anebo jen milé slůvko v příhodný čas, které působí na druhé jako lék!
Lidské vědění je stále širší a širší a nikdo není na světě, kdo by mohl říct, že zná všechno. Stále další hlubší, podrobnější nebo jemnější poznatky a informace se na nás denně hrnou ze všech stran. Ze všech disciplín a vědních oborů. Stále více potřebujeme umět operativně hledat a orientovat se v tom, co právě potřebujeme. Musíme umět účelně využít novinek a přitom se nezhroutit z vědomí jejich přemíry. Nadání pro nové a neznámé je uloženo v levé hemisféře mozku, obdobně jako schopnost pro tvořivé myšlení. Veškerá nadání jsou nerozlučně spjata s danou funkčnosti mozku a jeho materiální kvalitou. Nelze chtít po někom to, co "nemá".
Učíme se nejen pracovat a vzdělávat, nýbrž chovat se tak, bychom v plné šíři mohli prožívat svou jedinečnou a neopakovatelnou životní šanci. Dívat se stále dopředu. Neunikat před potížemi.
Život sám je jedna obrovská a na podněty bohatá škola a my se celý svůj život v ní -ve škole živote- učíme více, než existovat. Náš čas je omezen a je dobré si stále uvědomovat, že:
Nikdo a nikdy nám nevrátí ani jednu krátkou chvíli z minulosti zpět včetně promarněných příležitostí /moje citace/.
V tom směru není pro člověka budující ta filosofie, která mluví o dalších možných životů. Ta některé lidi ukonejšuje, nepodněcuje k maximální snaze dnes, odvádí je od reality a slibuje mlhavé zítřky v nějakém převtělení. To jsem odbočila k buddhismu a hinduismu, kde je považováno za spravedlivé kastování lidí od nejubožejších chudáků až po ty "vyvolené". Mně osobně nepřipadá taková společnost ani normální, ani spravedlivá. Vidíme v Ježíšových postojích k lidem, jak byl naprosto nestranný. Já bych nepovažovala za přesvědčivé, kdyby mě bohatý vysvětloval, jak dobré je pro mne být chudobná. Když si dovolím srovnání s křesťanstvím, pak Ježíš žil skromně a co učil, sám zvládal dělat a dělal. Jeho slova se měnili v činy /Mat.13;3.., Gal.5;16-22,26/.
2024 ©