Z pilnosti se štěstí rodí, lenost holou bídu plodí. / Lidové
Zabývám se průměrným vzorkem lidí, kteří sami od sebe jako zástup přišli, aby slyšeli Ježíšova slova.
On sám je kategorizuje na více skupin a nechává na nich, aby sebekriticky zvážili a rozhodli se, ke které z nich náleží, nebo by náležet měli. Protože podtextem nebylo pro Ježíše typizovat lidí, ale odhalit před jejich mysli skutečnost, její projevy a její důsledky i to jak dokážou takové Učení pojmout. Vyučuje je psychologii, upozorňuje je tak na něco, co si většina z nich dosud ještě nikdy neuvědomila. Uvádí názorné příklady z přírody. Nikdo nemůže nepochopit nebo zůstat na pochybách. Učivo je podáno odborně a přece srozumitelně, názorně, přiměřeně co do množství, i co do časové náročnosti a také s ohledem na aktuální připravenost posluchačů, spojeno s praxí i perspektivou. Prostě je podáno způsobem, který zajišťuje trvalost a uvědomělost poznatků. Vidíme mimo aktivity a individuálního přístupu všechny ostatní didaktické zásady. Forma je skupinová, v přírodě, bez předběžného časového omezení, čili bez časového tlaku, v klidu a v bezpečné atmosféře. Opět lze vypozorovat, že nikdo nebyl přiveden, nikdo není nucen zůstat dokonce. Vládne tady duch svobody a respektu ke každému jednotlivci.
Ježíš kromě jiného začíná s vysvětlováním, že podle chování vidí mezi lidmi 4 základní skupiny. Výklad průběžně přizpůsobuje, ale neprotahuje. Z jeho ponaučení ke shromážděnému lidu plynou níže charakterizované skupiny, které mám níže jako pedagog také na zřeteli.
Když hovoří se svými učedníky, jedná a komunikuje většinou přímo, odborně a otevřeně, protože o nich ví, že mají uši a oči otevřeny. Někdy se stává, že hned nechápou a pak použije jiné názornější metody a vše vysvětluje znovu a jinak. Tedy ani učedníci nejsou žádní zázrační a zvláštní lidé, jsou jako zástup, ale protože mají možnost být v Ježíšově společnosti delší čas než jiní, sám Ježíš předpokládá, že jejich chápání by mohlo růst a rozvíjet se rychleji. Někdy na ně jistě úmyslně klade takové požadavky, které je nutí až k vypětí jejich možností, /viz. Hallmanovy rady pro rozvoj kreativity-tvořivosti a myšlenkové flexibility/, ale pak se vrací zpět na jejich dosažený stupeň rozvoje a opětovně spolu vše probírají. Pro ně je nejen Mistrem, ale především přítelem, protože oni kvůli Němu vše opustili a všude a vždy jdou s Ním, i do rizikových a nebezpečných nebo nepříjemných situací. V nich si Ježíš buduje své lidské nástupce, jsou to jeho studenti. Jednotlivé skupiny rozlišuje takto;
a) Lidé, kteří ačkoli jsou fyzicky přítomni vyučování, v jejich paměti se podrží velmi málo. A i to časem vybledne docela. Je to tím, že jejich vůle a pozornost nejsou dostatečně zaměřeny.
b) Ti, kteří se snadno a hbitě učí, vzplanou jako krátký plamínek, ale po malých nezdarech se v nich tvoří tak silná averze pokračovat, tak silné kauzální atribuce, že místo, aby zvýšili své úsilí a motivaci, povolí a ztratí snahu docela. Bojí se dalších potíží a bojí se i možnosti, že se bude opakovat jejich neúspěch, raději to ani nezkusí, nepokusí se o ofenzivní zdolání překážek. Pustí se raději po pohodlné a umetené “cestičce”, na které doufají v snadno dostupné jakékoliv cíle.
c) Třetí skupina jsou lidé s mnoha zájmy a s rozptýlenou pozorností. Jsou nestálí ve svých chvilkových orientacích, jejich zájmy se často střídají, mění nebo také úplně ztrácí. Někdy se vracejí a jindy přeskakují podle momentální nálady nebo motivace se zájmu na zájem, aniž dosahuji cíl.
Tyto nevyzrálé osobnosti se bez pevného vedení a při velké nabídce podnětů a možností sami sobě ztrácejí, nedokážou se rozhodnout pro to, či ono. Někteří si naloží na sebe mnoho, jako člověk workholik, a pak už své multidimenzionální zájmy nezvládnou ani časově, ani psycho-fyzicky. Nestíhají být přítomní leckde, cítí se trvale duševně přetížení a sami nejsou ve stavu, aby si řekli; Tak už dost.
Nutně potřebují pomoc, ale ani k tomu se nedokážou rozhodnout. A tady je bolavé místo, kde vězí počátek i konec jejich nemoci. Vidívám je kolem sebe a pár jich znám. Na dobře míněné rady o zvolnění svého tempa jen mávnou rukou. Potřebují změnit životní styl a začít vidět, jak to dělají jiní. Jsou příliš zahleděni do své nepostradatelnosti. Ohrožují sami sebe tím, že se celkově vyčerpají. Kvalita jejich činností vzhledem k jejich vynaloženému úsilí je malá, často dělají chyby, nepodstatná malichernost je naprosto vyvede z míry, protože o rovnovážné integritě jejich osobnosti u nich není ani řeči. Může následovat agrese, zhroucení nebo cynismus. Jsou egoističtí a nepochopitelně paradoxně věří jen těm výkonům, které podají sami, přestože jsou často konfrontováni se svými nezdary, oproti těm pracujícím, kterých si vůbec neváží.
Ochuzují se o běžné malé životní radosti, neumí si dopřát klid, relaxaci, spánek, jídlo. Sami sebe ženou až k zhroucení. Jejich přáním je pohnout ty druhé k větší aktivitě, k elánu a k iniciativě. Oni, ti druzí, jsou totiž tak pomalí a neschopní, že se musí právě kvůli nim tak namáhat a dřít. Skutečností však je to, že vůbec nechápou, co se s nimi děje. Nepozastaví se ani nad tím, zda snad sami nejsou nemocni, když se chovají jinak než ostatní neschopný svět! Neuvědomují si, že onen svět existoval už před nimi a pravděpodobně bude existovat i bez nich po nich. Zapomínají, že jednou i oni ulehnou do věčného klidu a žádný spěch a žádné věci se jich už nebudou týkat. Kam se tak ženou?
d) Přiměřeně učenliví jedinci, normální zrající osobnosti, osvojující si celý život aktuální informace a dovednosti. Dokážou je aplikovat, dokážou je i dále rozvíjet, řešit vše co jim potřeby života stavějí do cesty anebo též co jim život nabízí, ať je to příjemné nebo ne. Součástí jejich postoje je pomáhat druhým a být jim v rozumné míře nápomocni a prospěšni.
2024 ©