Kdybychom čekali na setkání s ideálem,
strávili bychom život celý v čekárně. /Pitigrilli/
Obětavost a ochota Ježíše je vidět v tom, že se nikomu nevyhý-bal. Hovořil, poučoval slovy, podobenstvím, činy, kohokoli. Od vzdělaných kněží po nejubožejšího chudáka. Také pomáhal naši hmotné schránce - Léčil. Otevíral lidem oči, uši a ústa učením i doslova ve fyzické rovině. V Jeho podobens-tvích lze vždy nalézt dimenzi sociální, fyzickou, duševní a duchov-ní. Byl soucitný a z velké lásky k lidem chtěl pro ně dělat co dělal, a dě-lal to s láskou a skromností, ne pro svou slávu. Nebylo prioritní ani účelem Jeho návštěvy zde na Zemi, aby hojil nemocná těla. Bylo to na-víc. Když udělal zázrak, mizel v davu, odcházel do ústraní k rozho-voru s Bohem, přikazoval lidu důtklivě, aby se o tom nemluvilo, ne-bo léčil za uzavřenými dveřmi, aby to nebylo okázalé a na očích všem. Přesto proto sklízel závist těch, kteří také vyučovali, ale bez Božího působení, bez Boží moci zázraků. Kteří vyučovali ze sebe, ne z Boha..
Farizeové a saduceové vznikli jako dvě religiózní skupiny ještě před našim letopočtem. Zákoníci pak byli učitelé Starého Zákona, kteří nechtě-li slyšet Ježíšovo učení, Nový Zákon. Ježíš jednal neobvykle, originálně, tvořivě, flexibilně k situaci. Jeho řeč a skutky byly kongruentní. A místo obdivu a zájmu teologů, se dočkal nechutných pomluv a ha-nebných intrik proti své osobě, čili proti Božímu Synu. A dočkal se jejich zlos-ti, vlivem jejich pocitu bezmocnosti, když se srovnali v duchu s ním, Ježíšem. Jistě trpěli i závistí. Přesto vše právě oni měli nejblíže k tomu, aby mohli být jeho kolegy. By-lo by bývalo pro ně a pro všechny lépe, kdyby se bývali příležitostně podělili o informace, rozši-řovali své obzory, zvyšovali si své mistrovství v oboru a koopero-vali. Tím by získávali životní nadhled. Zákoníci otevřeně odmítali kolegu a mistra ve stejném duchovním oboru. Nerespektovali a neuznávali Ho. Z toho lze usoudit, že neměli dobré znalosti Starého Zákona o proroctvích, lze vidět, že nepoznali s Kým mají tu čest a ani nechtěli být otevřeni novým možnostem. Bez toho všeho učitel zakrní. Pozor musíme dát, aby nadaný student, nepředběhl svého, o nic nového se už nezajímajícího učitele. Apoš-tolé byli ve svém naučení dál, než kněží, protože čekali dychtivě na každé slovo svého vzácného Mistra. Dnes, včera a zítra, stále byli žádostiví a žízniví duchovních Pravd.
Doba, v níž právě žijeme, chrlí novinky, které nelze všechny re-gistrovat, ale je hloupost i domýšlivost neprojevit zájem o poučení od toho, kdo ví víc než já. Máme dnes celoživotní možnost heterodidak-ce, bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání a zaměstnání. Jak mohu očekávat od žáků to, co sama z pýchy odmítám? Tedy stálé studium je potřebné.
Stále se opakuje to, že musím začít od sebe. Když to dokážu, poznám také obtíže a náro-ky, které kontinuální vzdělávání na mne klade, zažiji mnohá zříkání se jiných hodnot a pak mohu pochopit lehčeji i další žákovy psychické projevy. Bylo by troufalé chtít od žáka vědomostní nebo výchovné obsahy učiva, které nemám sama interiorizovány (zvnitřněny) a neumím je ap-likovat do života. Co bych na žácích mohla hodnot a jak?
Potřebuji uplatňovat tři aspekty, které výuka nabízí žákovi;
obsahy, operace a motivace /Z.Heluz/. Potřebuji též především připravit sebe na výchovně-vzdělávací proces. /Mat.9;13,24,30/.
2024 ©