Často bychom se styděli za své nejušlechtilejší skutky,
kdyby bylo vidět pohnutky. /Rochenfoucauld/
Jedná se o dimenzi sociálního rozvoje v širším slova smyslu, nejen aktivity regulované školou. V Novém Zákonu je celá série vět této kategorie, která radí jak nato. Alespoň tři z nich uvádím obsahově, nikoliv doslovně:
1) Nevzpírej se zlému stejně, vydrž chvíli, než by ses soudil.
Je nutno chápat nejen doslova. Učitel, který se soudí a hádá o egoistické záležitosti, o různé maličkosti, není tím kladným modelem, hodným žákovy imitace. Není správným a reprezentačním vzorem vůbec pro nikoho.
2) Když nás někdo nutí jít s ním, máme jít i dále než chce.
Opět myšlenku chápeme do slova i ve vyšší duševně-duchovní rovině. To je být s člověkem a trávit s ním čas, když má potíže. Otevřeně a upřímně pomoct, je-li možno, více než jen minimálně, což by mohlo stačit v onom náhlém okamžiku, ale později už třeba nebude potřebovat, přenese se přes pro něj těžkou chvíli.
3) Když nás někdo o něco prosí, máme mu pomoct a neposílat ho pryč.
Neměli bychom se stále vymlouvat, že nemáme čas, že pomůžeme zítra nebo pak. Tomu já říkám nikdy. Kdo nezačne s čímkoli hned, asi nezačne vidět své okolí ani pak ! Není to často, že by nás někdo o něco poprosil. Prošení vyšlo z módy. Ale udělá-li to někdo pak vězme, že ten člověk hledá naléhavě pomoc.
2024 ©