[1.Epištola sv.Pavla ke Korintským, Kapitola 15.]
Zeptá-li se někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? Ó nemoudrý, však to, co rozsíváš, Co že to rozsíváš, ne toto tělo, které pak vzroste, Bůh všemu dává tělo, jak ráčí, Ne každé tělo je stejné, Jsou těla nebeská, ale jsou těla zemská, Jiná je sláva slunce a jiná měsíce a Tak je to se vzkříšením z mrtvých. Vždyť je psáno: Však ne nejprve duchovní, Takový jaký je ten zemský, takoví jsou i zemští, Tak jak jsme nesli obraz pozemského, Říkám vám bratři: tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, Aj, tajemství vám pravím: určitě ne všichni umřeme, Neboť zatroubí a Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost Kde jest: ó smrti, osten tvůj?
A v jakém těle přijdou?
nebývá obživeno, ale zahyne.
ty rozsíváš holé zrno, jaké se natrefí, pšenici nebo cokoliv jiného.
ale každému jednomu z těch semen dá jeho vlastní tělo.
jiné jest zajisté lidské,
jiné zvířecí,
jiné rybí a
jiné ptáků.
a jiná je sláva nebeských a jiná zemských.
jiná hvězd:
neboť hvězda od hvězdy se liší ve své slávě.
Rozsévá se tělo porušitelní, ale vstane neporušitelné:
Rozsívá se tělo tělesné, vstane však tělo duchovní.
Existuje tělo tělesné, je však také i duchovní tělo.
Učiněn jest první člověk Adam v duši živou,
ale poslední Adam v ducha obživujícího.
nejprve tělesné a teprve potom duchovní.
První člověk byl ze země, zemský.
Druhý člověk jest sám Pán s nebe.
a jaký je nebeský, takoví budou také i nebeští.
tak pak poneseme obraz nebeského.
ani porušitelnost neporušitelnosti dědičně neobdrží.
ale všichni proměněni budeme,
hned najednou v okamžení,
při zatroubení posledním.
mrtví vstanou neporušitelní a
my proměněni budeme.
a smrtelné obléci nesmrtelnost.
A když porušitelné tělo obleče neporušitelnost
a smrtelné obleče nesmrtelnost,
tehdy se naplní řeč, která napsána jest:
pohlcena jest smrt ve vítězství (skrz Krista).
Kde jest: ó peklo, vítězství tvé?