Vstanou mrtví?

Zeptá-li se někdo: Kterakž pak vstanou mrtví?
A v jakém těle přijdou?

Ó nemoudrý, však to, co rozsíváš,
nebývá obživeno, ale zahyne.

Co že to rozsíváš, ne toto tělo, které pak vzroste,
ty rozsíváš holé zrno, jaké se natrefí, pšenici nebo cokoliv jiného.

Bůh všemu dává tělo, jak ráčí,
ale každému jednomu z těch semen dá jeho vlastní tělo.

Ne každé tělo je stejné,
jiné jest zajisté lidské,
jiné zvířecí,
jiné rybí a
jiné ptáků.

Jsou těla nebeská, ale jsou těla zemská,
a jiná je sláva nebeských a jiná zemských.

Jiná je sláva slunce a jiná měsíce a
jiná hvězd:
neboť hvězda od hvězdy se liší ve své slávě.

Tak je to se vzkříšením z mrtvých.
Rozsévá se tělo porušitelní, ale vstane neporušitelné:
Rozsívá se tělo tělesné, vstane však tělo duchovní.
Existuje tělo tělesné, je však také i duchovní tělo.

Vždyť je psáno:
Učiněn jest první člověk Adam v duši živou,
ale poslední Adam v ducha obživujícího.

Však ne nejprve duchovní,
nejprve tělesné a teprve potom duchovní.
První člověk byl ze země, zemský.
Druhý člověk jest sám Pán s nebe.

Takový jaký je ten zemský, takoví jsou i zemští,
a jaký je nebeský, takoví budou také i nebeští.

Tak jak jsme nesli obraz pozemského,
tak pak poneseme obraz nebeského.

Říkám vám bratři:

tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou,
ani porušitelnost neporušitelnosti dědičně neobdrží.

Aj, tajemství vám pravím:

určitě ne všichni umřeme,
ale všichni proměněni budeme,
hned najednou v okamžení,
při zatroubení posledním.

Neboť zatroubí a
mrtví vstanou neporušitelní a
my proměněni budeme.

Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost
a smrtelné obléci nesmrtelnost.
A když porušitelné tělo obleče neporušitelnost
a smrtelné obleče nesmrtelnost,
tehdy se naplní řeč, která napsána jest:
pohlcena jest smrt ve vítězství (skrz Krista).

Kde jest: ó smrti, osten tvůj?
Kde jest: ó peklo, vítězství tvé?