"Ve zdravém těle zdravý duch"
1. Zdravé tělo.
Zdraví, normální zdatnost a život bez bolestí přispívá k duševní harmonii a naopak. Ale přehánění, honění se za medaili a vyčerpávání těla už k psanému nevede..
2. Přirozenost.
Člověk spjatý s přírodou a jejími zákony, nezávislý nepřiměřeně na konzumním způsobu a nereálných nárocích, bez stresů - dovede vyjádřit otevřeně co cítí aniž jiné zraňuje, nepřetvařuje se.
3. Schopnost postavit se nesnázím.
Čím vyšší frustrační tolerance, tím větší schopnost zvládat stresory a nesnáze bez podráždění a emocí. Odolnost vůči únavě, hladu, v nemocí souvisí s dočasným snížením tolerance (zejm. u choleriků a melancholiků nápadné). Dále se projevuje v obecně v pubertě, v existenčních těžkostech, v citových krizích.. Závisí na vnějších jevech.
4. Nezávislost a vnitřní autonomie.
Závisí na vnitřním umění čelit podnětům, jde o zaměřenost do sebe, svého nitra. Je to sebevláda nad svým tělem, nezávislost na nevyspání, na bolesti ... alespoň do jisté míry. Čím vyšší, tím lépe. Souvisí s krocením tělesných choutek (dobroty..) a otužování se tělesně (zima..) a ve vztazích (citová zralost, nezávislost na denních maličkostech..).
5. Objektivní sebehodnocení a sebepoznání.
Sebepodceňování přináší subjektivní utrpení. Sebepřeceňování zatěžuje okolí - lidi. Oba výkyvy nutí ku korekci chování - k realistickému sebehodnocení bez krajnosti. Poté k poučení se z zkušenosti, k otevřenosti k novému, k korekci sebe, k ohledům k lidem.
6.Sebeakceptace (přijímá se jaký je).
Nejde o chvástání a egocentrismus nezralé osobnosti. Je to tichá klidná radost na základě reálného hodnocení sebe a spokojení se s nim. Pak dokáže akceptovat i ostatní lidi takové, jací jsou.
7. Odvaha stále začínat.
"Opravdový člověk má mít odvahu začínat každý den nový život" - Goethe.
Souvisí s touhou stále růst. Jde o to, jakmile zjistím, že dělám chybu, mám přestat a začít znovu a lépe. Nemusím čekat na další ráno! Spadu, hned vstanu a zkusím to ono lépe - učím se jízdě na prkně.., rozčílím se, přestanu a přehodnotím své pocity a vnější dění a zkusím jinak..
8. Spokojenost a tichá radost.
Je někde uvnitř. Pak je člověk radostný v každé, v každé opakuji, situaci a je vděčný za život, jaký je. Těžiště je uvnitř. Kdo ho nemá, je stále mrzutý a každý vnější rozruch ho rozhodí..
9. Smysl pro krásno.
Kultivovaný člověk rozšifruje krásno ve všem, má vyšší vnímavost pro umělecká díla: hudba, malby, divadlo, literatura ad.
10. Sociální adaptace.
Harmonický jedinec má pocit spoluúčasti a zodpovědnosti za vše v období, ve kterém žije. Navazuje otevřené vztahy hluboce citové v rodině, s pár přáteli. Vůči cizím lidem má kladný postoj a neuzavírá se k nikomu.
11. Zmenšování vlastního já.
Souvisí s osobní skromnosti. Neženou se za kariérou, jsou zakotvení v činnosti pro lidstvo, která přesahuje je osobně. Žádné úspěch, neúspěchy, výhody a nevýhody je z harmonie nevychýlí.
12.Smysl pro etiku.
Ve snaze o harmonii člověk začíná vnímat nově. Nemůže ubližovat lidem, každá vzpomínka na to jej bolí a jen pomalu se zaceluje. Poznává, že porušením morálních pravidel se ublíží někomu z lidské společnosti. Hlas svědomí křičí a varuje a nutno jej respektovat, nejde ho umlčet.
Respektování morálních pravidel zajišťuje integritu osobnosti.
"Další vývoj lidstva závisí na jeho morálních principech, a nikoli na úrovni jeho technického pokroku" - Einstein.