Intenzívně působí přírodní katastrofy, koncentráky, operace, popálení, pohřby blízkých, ale i mateřská deprivace /není matkou/, oddělení v ranném dětství /hospitalizací../. Většina lidí je však poznamenána ne tak extrémně silnými, ale dlouhodobými stresory (monotónnost, nedostavení se očekávaných vzruchů, dlouhá chvíle, dlouhodobé dráždění apod. Adaptace na stresor má 3 fáze. 1. obecný adaptační syndrom: Poplachová reakce organismu - dojde k biochemickým změnám souvisejícím s emocemi a následně se ve všech případech (nedostatek pocitu bezpečí, lásky, potravy i zranění tělesné, infekce, chlad, horko, ..) projeví některá taková obtíž: bolest hlavy, kloubů a svalů, slabost, nechutenství, zchvácenost a únava. 2. Rezistence přijde, jestli Poplach nepomine relativně brzy - příznaky nyní mizí a organismus vytváří odolnost, ale rušivá stimulace mizí. Nastává zvýšená činnost předního laloku hypofýzy a kůry nadledvinek k produkci adrenokortikotropinu ACHTH a glukokortikoidů. To pomáhá k adaptaci fyziologických procesů, obnova normálních funkcí. 3. Vyčerpání - toto stadium přijde, jeli druhá fáze dlouhá a organismus není dále schopen odrážet stresující podněty. Přední lalok hypofýzy a kůra nadledvinek již nejsou schopny produkovat zvýšené množství hormonů. Dysfunkce v organismu se opět projevují jako v 1. fázi. Jestli to pokračuje, přichází rychle smrt. Obvykle k tomu nedojde.. ..................... Závěrem: Jestli tělo vytvoří rezistenci vůči jednomu stresoru (např. chladu), pak vůči jiným je více citlivé a slabé (např. k horku, zářením..) . Anebo za války si voják vybuduje schopnost nemít strach z boje, ale zlá zprava o rodině jej položí - což by se v neválečném období nestalo a zprávu by unesl.. apod. Manželé v časté averzi dokáži snášet druhého dlouho. Ale ve stáří, při nemoci, ztrátě práce atd. se manželství rozpadá.. je toho příliš.
2024 ©