Má v psychohygieně a v psychologii rozličné definice. Adaptace jako fyziologický proces: Doba a míra přizpůsobování orgánů a smyslů těla na podnět. Např. v šeru trvá určitý čas, než uvidíme. Nebo důlní dělník si zvyká na nedostatek kyslíku. Schopnost těla je tu podstatná na vlivy prostředí. + Adaptace jako proces přizpůsobování osobnosti: pracovnímu prostředí, svým prožitkům, zklamáním aj. Proces má pro jedince dvě stránky. Za prvé se pasivně akomoduje vnějšímu prostředí. Za druhé si aktivně asimiluje prostředí sobě samé. ... Správná adaptace je znakem dobrého duševního zdraví. Nesprávná se označuje jako maladaptace, jež může přejít i na chronickou. Takový nevyrovnaný jedinec potřebuje v běžných situacích více času a energie na jejich zvládnutí, vlivem vnitřní tenze. K tomu přichází i nekoncentrovanost, neschopnost správně analyzovat, co od něj situace žádá atd. až mohou nastat nemoci: neuroticismus aj. těžké duševní poruchy..