Držím se toho, že vylepšovat budu nejprve sebe. Neuchyluji se proto k liberalismu a ledabylosti, ale ani k perfekcionalistickým nárokům na žáka. Držím se aktuální dosažené reality žákem pod učitelovým řízením. Dávám žákům možnost a čas projevit autentičnost své osobnosti, získávám mnoho informací, abych nepřijímala negativní preference za fakt, abych mohla formativně působit na jejich poznatky, zejména ve směru prosociálního chování. Ale ne u tabule při zkoušení, když má žák pravděpodobně trému a není schopen širokého psychického vícesměrného zatěžování. To by bylo disfunkční, žák by nevěděl co mu říkám mimo otázku a nevyřešil by obsahově možná pak ani tu. Došlo by k interferenci vlivů.
Někdy nebýváme se sebou spokojeni a v tu chvíli je těžké milovat i sebe. Jistě, že je nesnadné milovat druhé. Říct je jedna věc, dokázat tak jednat, to je úplně něco jiného. V -Božích přikázáních- je obsaženo i neokradu, nezabiji ... Samozřejmě, že milované osobě nedělám nic zlého. Proč to Bůh asi chce? Rozšiřuje se tak dobro a láska, chráníme tím sebe před kolizemi s individui ne zrovna příjemného vzezření a chráníme tím své zdraví. Kdybychom se to naučili, jaké společenství by tu rázem bylo! Jaké vztahy, skutky, myšlenky. Vše vysoce humánní a šťastné.. Jiný hodnotový systém a dobré priority nám nabízí Ježíš.
Lidé neslyší to prosté přikázání. Každý někam spěchá, celý život letí do naší minulosti jako blesk, mnohé životy jsou prázdné, některé se hroutí pod všední tíhou, těžknou hořkostí z nepochopení těch druhých, kvůli nedosažení svých dávných snů, uzavírají se před "zlými", a hostilita se usazuje v duši. To je svět, který jsme si udělali sami podle svého, plný duševně nemocných, kteří mohli být šťastni, kdyby.. A teď své životní díry zaplňují náhražkou, opírají se o berličky (z drog a léků). A ještě i v nemohoucím stavu, často nad hrobem jsou chtiví majetku, sexu, extravagantních extází. Něčeho hodně silného, aby je to na pomíjivou chvíli potěšilo, aby zapomněli, že kolotoč starostí zítra začne znovu (dokud žijeme). Za peníze si kupují -lásku-! Už se ani nesnaží alespoň naoko o cit. Obhroublost, spěch, nedostatek času a před námi nevyhnutelný cíl, a to jediný a jistý je smrt. Honem ještě něco urvat, dokud jsme na světě. Koho tím poškodím? Tak ať! Nemanželský sex, vždyť je to normální! Pořekadlo: co oči nevidí, to srdce nebolí, vystihuje dnešní pokřivené charaktery. Je to opak křesťanského učení. Také výsledek a podmínky či okolnosti životů mnoha lidí jsou opakem slíbeného ráje.
Proč bychom se měli ignorovat, když se navzájem potřebujeme. Nestačí ty katastrofy, které nejsou v lidských silách, aby je lidí zadrželi? Je snad na Zemi nuda, nebo už není co vidět, co obdivovat, nad čím hloubat? Copak není vzácnost být zdravý? Jak tajuplná je pro člověka stále říše živočichů, objevují se nové druhy. Co víme o našem složitém těle? Proč funguje? A proč zdravý člověk přestane fungovat, žít? Proč je nezaměstnanost, hladové děti, negramotnost a války?
Naše Země je velký a těžce nemocný organismus. Má mnoho bolestí a potřeb. Kéž by přišla vychovaná a vzdělaná generace, která by vše vyléčila a my výchovní pracovníci bychom si ve stáří odpočinuli uprostřed veškerého požehnání a měli ještě před sebou, uvnitř zdravé společnosti, dlouhý život! Je to pohádka? Ten zázrak se může konat, až všichni společně a jednotně potáhnout za jeden provaz. Jak nedávno v písních plných budovatelského nadšení a vášně zpívali Werich a Voskovec (..když nás půjdou miliony, všichni proti větru...). Kde je to nadšení? /Mat.22;37,39, 1 Kor.13;1-8/.
2024 ©