Pokračování - SPOLUPRÁCE ŠKOLY A OSTATNÍCH

 Nezralá dětská osobnost musí mít možnost inklinovat ke kladným modelům a chtít s nimi splynout.  Vhodným typem k imitaci může být tříd­ní učitel, vzor vždy dostupný. Deficit nabídky vhodných hrdinů vede ke kompenzaci, kdy se dítě přiklání k nápodobě záporného idolu. I dítě, jako každý hledá nějakou jistotu.

 Jeden můj bývalý agresivní žák z rozvrácené rodiny potřeboval ve škole zvýšený zájem učitelů, verbální komunikaci, lidský vztah. Ve dnech, kdy se mu toho nedostávalo, byl impertinentní ke všem, i k učitelům - mužům. Důvodem bylo jeho úzkostné rodinné zázemí. Vždy se střídaly doby latentního klidu a prudkých hrubostí. Situace v rodině ho stále opakovaně vrhala zpět, když už se zdalo, že se mírní a konsoliduje. Cynické poznámky, fyzické útoky, křik, pláč ovlivňovaly celý kolektiv i školu. Jeho závislost na otci, neroz­hodnost ve vztahu k otčimovi a mnohé další podružnosti to všechno jen vyhrocovaly. Ačkoliv zde, v takovém složitém případě, pedagog dělá, vše co může, nikdy to není dostatečné, musí-li se dítě vracet do takového abnormálního prostředí. Matka nám ve škole předváděla od hysterie, přes dramatické nadání a komické výstupy, skutečně nevábnou paletu podi­vínského a pro rodiče nežádoucího nezralého chování. Také ostatní její děti byly emocionálně narušeny.

 V nepřítomnosti rodičů, což je dnes běžné, se děti scházejí v některé domácnosti u kamaráda a sledují z videa bojové a násil­nické filmy. Ty velmi účinně matou pubertální dítě. Podléhají je­jich vlivům a pak se projevují suverénně a povýšeně, sní o své „ka­riéře“ filmy naočkované jednou… Dovolují si hrubosti i k děvčatům a to nejen slovní. Uplatňují fyzické argumenty, moc, nadřazenost, nepřátelství, pohr­dání vším a všemi. Jsou egoističtí a uznávají jen své Ego. Fil­my podněcují jejich nereálné touhy a představy. Podněcují jejich bujnou fantazii a vnukají jim, že jako oni hrdinové, i oni mají nadpřirozené /negativní/ schopnosti a dosáhnou popularitu. Je to klam. Rodiče se ani nedoví to, s čím se žák v případě nějakého nepovedeného školní­ho aktu, svěří učiteli, když musí občas své nepřístojné způsoby vysvětlit. Tady je jen jedna z pádných příčin agresivity.

 Už v šestém ročníku lze pozorovat brutální chování. To je nej­vyšší věk, dle mého pozorování, kdy lze vše konsekventní výchovou ještě zvrátit k normálu. S rostoucím věkem je to stále těžší, akté­rovy protesty triumfují. Záměrné stimulování vlastností subjektu, může být kladně ovlivněno nahodilou pozitivní situaci. Mám na mysli zrušení rozvodu, narození malého sourozenečka, získaní náhle více lásky od někoho, kvůli němuž jsme ochotni přehodnotit a změnit svá jednání, kdo nám, stojí zato, abychom to udělali třeba pro něj, když ne pro sebe. V dospělosti to může být vlastní nová rodina.  Ta se stane pozitivně motivační a jedinec má šanci se změnit k dobru svému i pro dobro okolí. Vyjmenované, ale i další nejmenova­né, se může stát tím světlem ve tmě.

 Pro nenormální jedince stát vynakládá finance k jejich léčení a k provozu zařízení nemocnic, nápravných ústavů a věznic. Příčinou u „nepovedených jedinců“ bývá často nadmíru velká zdůrazněnost touhy po materiálnu, po požitcích, jsou proto nadmíru draví, plní neřes­tí a hodnot nedůstojných lidství. Chybí mediální programy, obohacu­jící citový stav, emoční ladění, altruismus, empatii, charitativní sklony apod.

 Žijeme každý v určitém historicko-kulturním prostoru, který nás determinuje a ze kterého se nemůžeme zcela vymanit, který nás formuje, ale také deformuje. Pro­to stálá mravní výchova je dominantní a fundamentální jistota při orientaci v našem světě hodnot. V žákově vědomí musí být vytvořena hodnotová posloupnost priorit, aby měl kdykoliv srovnání. Z mravní výchovy nelze rezignovat. Učit ho decizním (důležitým, rozhodujícím) dovednostem, stejně jako senzomotorickým, intelektuálním a sociálním uměním. Musíme také naučit žáka operativně a flexibilně se umět zorientovat (ne všechno si zapamatuje, ale je dobré, když ví, kde hledat poznatky). Vedeme ho tak, aby se nenechal klamat v základ­ních lidských globálních potřebách. Je potřebné vybudovat v něm pevný světoná­zor. Ukazovat mu, jak překonávat poměrně malé dětské chyby, jak je má sám odhalovat.  Jak může v sobě opakovaně exponovat (zesilovat) dobré metody sebekontroly a kompetentního postojově motivačního jednání. Dát mu prožít svá malá vítězství nad sebou. Radost, dojetí aj. tedy krásný pocit, který nezapomene a který je nosičem jeho malých úspěchů. Vše, spojeno s emočním prožitkem, zůstává silněji integrováno v člověku – obecně každém (i dospělém).