Kdo hodně umí a chce hodně dokázat, musí se stále věnovat autodidakci, pokud žije. Přísloví: jíme abychom žili, nikoli žijeme, abychom jedli; podtrhuje svou lidovou moudrostí životní filosofii a náhled lidí na ni. Je logické, že kdo chce ve svém oboru dosáhnout nějakých svých osobních kvalit nebo vrcholu, musí se této sebevzdělávací a seberealizační činnosti maximálně věnovat. Netvrdím, že by neměl jíst. Naše biologická podstata je základní pro naši existenci vůbec, ale i pro její přesahování. Nelze ji vynechat. Nelze se ji však nechat slepě řídit. Já řídím, ne tělo mne! Různá nutkání a zvláštní potřeby těla nás odvádí od koncentrování se na problém, rozptylují naše myšlenky a odkrajují zbytečný čas z našeho vzácného bytí. Nevyužitý a ztracený čas může být oním deficitem, který jiný člověk využije pro svůj rozvoj a tedy získá větší předpoklady dopracovat se k vyšším výkonům, nebo dosáhnout vytčeného cíle. Ze zkušenosti víme, že vědci jsou ta skupina lidí, která se právě svou fyzickou stránkou příliš nezabývá. Jsou totiž tak pohlceni intelektuální činnosti a zvídavosti, že téměř na nic jiného jim nezbývá čas. Vždyť je tolik zajímavého, co ještě nepoznali a na co nepřišli. Neuvidíme je ani ve vysokém věku posedávat po parcích nečinně dlouze na lavičkách nebo dokonce v hospodách a vést tam plytké a neužitečné řeči o ničem. Je rovněž zajímavé, že ač se mnozí z nich a to vlastně pravidelně jídlem dost odbývají, přesto bývají v rámci populace relativně zdraví do vysokého, velmi vysokého věku a bývají duševně bystří a čilí napořád. Jako by právě ta psychická zátěž byla jejich elixírem na dlouhověkost. Jakoby vstupem do své mysli přesáhli tělo (po esoterické stránce tomu tak je), protože se věnují hodnotnější vyšší činnosti, jsou tvořiví ap.. Zatímco u lidí málo duševně vytížených, s pravidelnou pečlivou životosprávou tomu tak není. Proč? Nevím, jen to sleduji a mohu si myslet, že rozjímání nad problémy v nevhodný čas, na nepatřičném místě a s nekompetentními lidmi vede k opakovaným a zbytečným útokům na vlastní psychiku takových jednotlivců. Prostě jakoby si na ty problémy vytvářeli podmínky a tak si nemoci přivolávali. Proto nepovažuji filosofie, které obracejí člověka sama k sobě za zdravé. Zbytečným drásáním se v sobě, kde vlastně problém leží, nepřijde záchrana. V sobě po lidsky, rozjímáním a jako nekonečným filmem, promítáním si potíží a lebeděním si v nich.. Bible říká, že záchrana je vně nás. Záchrance je Ježíš a On přišel a opět přijde z vesmíru. Proto může někdo z této věty myslet, že esoterní nauky jsou pochybné. Ale to je hrubé nepochopení. Nejdříve se učíme tak, že něco a někoho vidíme kolem sebe, pak rosteme v sobě a vnější pomocnou ruku nepotřebujeme, je v nás. Když k takové nekonečné sebeinterpretaci, zabývající se myšlením o sobě, přidáme životní styl; co sním (jídlo), to mi nikdo nevezme, pak obezita udělá zbytek. Neslyšíme však v Bibli nic o tom, že by Ježíš holdoval stravování, není tam nic o tom, že by býval nemocný, není tam ani “zdravý životní styl”, dnes populární humbuk, který bychom mohli od Něj odpozorovat. Nechci říct, že nemáme zdravě žít. Jen proč to tolik omílat a nedělat! Je to, či mělo by to být samozřejmé. My se ale v Bibli dočítáme, že Ježíš často ponocoval na modlitbách, chodil Judeou, Galileou a jinudy pěšky, snášel psychické a fyzické útrapy, neztěžoval si a nerozebíral takové události spojené s různými těžkostmi s nikým. Doporučoval, dnes praktikované psychohygienické zásady; odpouštění, pohled více k budoucnosti než zpět, litovat ano - ale druhé, být veselý a radovat se, neopíjet se, nenadávat. Doporučoval a žil půst. Jak to souvisí s tématem této části ? Poučení je v tom, abychom šetřili svůj čas a síly, investovali své možnosti a zájmy do toho, co je dobré, abychom ke své odbornosti nezapomněli rozšiřovat všeobecné poznatky o světě, abychom jako učitelé byli schopni správně a vhodně poradit. Abychom měli dovednosti být užitečnými mimo svůj obor, abychom za všech situací, okolností a ve všech podmínkách zvládli řádně obstát. Ježíš je mimo jiné Písmem označován jako Učitel a Mistr, dokonalý ve všem. Sám sděluje, kde bere své schopnosti: "Všechno mám od Otce svého, učte se ode mne"
a dále dodává, že k sebeučení je potřeba pokory a trpělivosti. Ježíš ve všem na Zemi dokonale obstál. /Mat.21.kap., Mat.11;27,29/
LoV.
2024 ©