AKTIVITA ŽÁKA, DĚTI, LIDÍ
Je tolik všelijakých předpisů,
jaký má člověk být, že nejlépe
udělá, když zůstane takový, jaký
je. / Lichtenberg
Některý žák se během vyučování zapojuje intenzivně, chová se živě, jeho projevy jsou poněkud hlasité a temperamentní. Využiji jeho zájmu o školní dění a vhodně bez násilného okřikování ho usměrňuji. Takto spontánně projevována aktivita je pro jeho osobnostní rozvoj potřebná. Je to podstatný rys jeho osobnosti.
Chová-li se žák právě opačně, označujeme to pojmem pasivita. Abych mobilizovala pasivního žáka k činnosti, vyžaduje to ode mne velký elán. Žák potřebuje více motivace, povzbuzování při sebemenší snaze a positivní incentivy (pobídky). Nenaváži-li s ním potřebný vztah, který ve svém důsledku je fundamentem proto, aby se podnítil jeho zájem o informace, nedocílím ani větší intenzity jeho aktuální komunikace. Nabývat vědomosti v atmosféře nedůvěry a stísněnosti je obtížné, ne-li přímo pro slabší povahu nemožné.
Vzdělání je dnes u nás dostupné pro všechny věkové kategorie a druhy nadání a zájmy. Pro každou orientaci lze najít instituci ke svému rozvoji a perspektivnímu uplatnění. Každý není všestranně nadaný. Přesto však usilujeme o podporování všestranného rozvoje. Je to výhodné pro žáka během školní docházky, ale i pro jeho budouctnost v naši pluralitní společnosti. Člověk všestranně vybavený má více šancí uplatnit se, více možností vybrat si a více příležitostí najít to své povolání. Všestrannost také naznačuje jeho značnou schopnost se přizpůsobovat měnícím se podmínkám. A jestli život něco určitě je, tak to jsou neustále změny vyžadující nové neotřelé kreativní přístupy a flexibilitu. Nikdy nevíme dost, nikdy nedosáhneme všeho a ve vztazích se učíme do samého konce.
Přesto jako pedagog počítám s tím, že všestrannost není všeobecný jev. Každý žák je jiný, má své specifické zájmy a určité dispoziční možnosti. A tuto jeho vrozenou základnu podporuji, z ní vycházím při jeho výchově a k ní připojuji další dovednosti, kterých je schopen. Neodepisuji předčasně méně vzděla-vatelné žáky, nepřehlížím výchovně problémové jedince. Každý z nich může v něčem relativně vynikat nebo také překvapit. A právě odtud mohu motivovat jeho postoje, ukazovat mu další jeho možnosti, učit ho sebedůvěře a odhodlání pro pokusy v dalších směrech. Když ho vedu z planin pro něj známých kde má sebevědomí a sebejistotu. Rozšiřovat jeho obzory a ukazovat důvody, proč se má takto snažit je značně potřebné. Ukazovat mu i úskalí úzké specifičnosti jeho zájmů, či na jiných mu známých lidech. Oni zejm. v dnešní době, přijdou-li o práci, nestihají v jiných proudech se chytit a to je ona svízel velké specializace. Nikdy nevíme, jestli nepřijde: ale co když mne to potká?.. Lze použít vyprávění a vzory, které přitahují a probouzejí latentní (skryté existující) potencionality v jeho osobnosti.
Velmi významné pro žáka je to, abych při hodnocení jeho výkonu nebyla ovlivněna jeho méně dobrým chováním. Učební výsledky se snahou jsou jedna věc a chování zcela jiná. Může mít poznámku o výtržnictví v hodině jako informaci pro rodiče, kteří mají více možností ho přimět navrátit se k normě chování a současně od téhož učitele může v onu hodinu dostat výtečnou, přece proto že umí. Jestli to někdo dělá jinak, pak si hojí své mindráky, je neintegrovanou snadno emocionálně vyvedenou z míry osobností a neměl by se výchovné, natož pedagogické činnosti vůbec věnovat. Škodí svému naturelu a lidem kolem také. Pedagogika v sobě spojuje umění předávat kvalitně informace a současně didaktiku, jest dovednost působit i výchovně a podněcovat kreativní pozitivní konstruktivní části, třeba i lajdáka. Nejde to? Ale ano. Pedagog s tímto vrozeným darem si umí udržet autoritu a být laskavý. To děti poznají, toto z člověka vyzařuje.
Tyto dvě věci se často slučují a neumožňují žákovi vytrhnout se ze začarovaného kruhu. Zlobí, má zlé hodnocení. Tito čertíci jsou odvážní a v životě to i přes takto získané, ne právě výtečné známky, dotahují hodně daleko, nejde o výjimky.
Výchovné poklesky nemají nic společného s aktuálním výko-nem dítěte. Je-li výsledek i činnost slušná, má být žák přiměřeně oceněn, ale navíc by to mělo být slovně podtrženo tím, že je pochválen. Divíte se? Tak si budujete jeho důvěru, nevytváříte větší distanc, který už tak jako tak je dán věkem a to by mělo postačit. Dále dítě ocení nestrannou spravedlivost. To je ten okamžik i pro výchovné působení v sociální rovině. Je to chvíle, kdy se může vzdát někte-rých svých negativních kompenzací. Je to okamžik, kdy může zatoužit pro příště opět dosáhnout takového úspěchu, je to i chvíle kdy se jeho roz-hodování naklání k užitečnějším tendencím a potřebám. Kdy může být ve svém kolektivu vrstevníků "někým" za něco dobrého. Pak se přestane předvádět nepřiměřeně, nebude to už potřebovat. Ochutná něco příjemnějšího. A bude to chtít opakovat, ten zážitek, to výsluní. Nato se nabaluje i pochvala a zasloužený údiv ještě od jeho rodiny. Satisfakce je velká, ale musí být zasloužená. Nenabádám k chvále za nic! Držíme se přísně nezaujatosti a oceníme jeho výsledky třeba i laskavěji a srdečněji, než u premianta. Ten při svém rozhledu jistě pochopí a také jeho výkon oproti řadě krachů ocení. Lze si k hodnocení přizvat i jeho dětský kolektiv, ať se vyjádří. Můžeme ho dokonce s výborným žákem srovnat a tak posílit jeho sebevědomí zde, v oblasti učení. Žák nejenže bude mít radost, ale pocítí a ocení nestrannost a spravedlivost uči-tele. To může dost razantně kladně ovlivnit jeho postoje ke všem pedagogům a škole vůbec.
Je to odrazový můstek i pro předměty, kde se mu dosud nedaří. Konstruujeme mu úspěch a dáváme šanci zakusit vnitřní uspokojující prožitek. Ten má vliv i na kolektiv kamarádů. Stoupne jeho zařazení v žákovské hierarchii. Nebudu-li se o to snažit, ztratím jako pedagog jeho zájem o obsah vyučovaného předmětu. /Mat.25;35/
Apropo:
Učitel moc dobře ví, jak hodně má oznámkování žáka v ruce. Vždy dokáže zadat otázku, kterou vyzdvihne schopnosti i toho nejslabšího, ale není přece pro něj problém kohokoliv a to i výtečného premianta utopit.. No, ruku na srdce, jde to.. A někteří to z přemíry emocí, jež nezvládají u sebe, činili a činí. To je nezaujaté konstatování. Já jsem se s tím na vlastní kůži nesetkala, ale někteří kolem mne ano. Tak buďme prosím-prosím laskaví, trpěliví a důvěřiví v dobro existující bezpochyby v každém člověku. Ono tam je. Jen se někdy moc obtížně probouzí.
2025 © 