21. NEGATIVNÍ INCENTIVY A TREST

 I hloupost je produktem vysoce  organizované hmoty. /M.Kenda/

 Pokud pro žáka není dostačující pozitivní stimulace, musí někdy nastoupit i záporná, popřípadě též trest. Vždy tak, aby to vedlo k dalšímu rozvoji, aby to nenarušilo kontakt žáka s kolektivem ani učiteli. Permanentně dobré klima je základem pro kognitivní vzdělávání v interakcích plných taktního jednání. Postup volíme podle závažnosti přestupku a vlastností žákovy osobnosti. Při malých konfliktech by měla postačit domluva mimo kolektiv, při opakovaném a úmyslném porušování zásad soužití použijeme veřejnou domluvu před žáky. Nepomůže-li to, lze využít přestávku nebo chvilku po vyučování, nejlépe tentýž den. Můžeme žáka nechat úmyslně čekat několik přestávek, což může mít trvalejší výchovný dopad.

 Na ZŠ jsou s tím trochu potíže, neboť po vyučování jsou žáci or­ganizovaně a pod dohledem některého učitele odváděni do jídelny, kde se na ně dle rozpisu čeká s obědem a kde tam na ně také čeká učitelský dozor a obsluha. Kdo se nestravuje, odchází s dozorem do šatny a musí opustit budovu. Učitelé pak nastupují k dalšímu vyučo­vání do jiných tříd, které končí v různé časy. Mimo to překáží au­tentickým zásahům poměrně časté dozory dle rozpisů, které se musí pochopitelně dodržovat. Žáci by neměli být při pobytu v prostorách ZŠ prakticky vůbec nikde sami. Mimo to se vyskytují i další neplá­nované povinnosti, kterých je na ZŠ dost. Operativně zvládat všechny drobné delikty u těchto dětí je právě z uvedených důvodů značný problém! Opožděný příchod dítěte domů se rovněž nesetkal s pochopením rodičů. Nelze dítě zadržet po škole, nestihlo by oběd, ujel by mu autobus atd. Doučování a podobné aktivity před vyučová­ním rovněž ruší tyto eventuality. Tak často nezbylo, než stíhat ně­kolik věcí za přestávku. Časová dimenze je stísněná.

 Na učňovském zařízení to také není lepší. Tam jsou možnosti pro výchovné zásahy u problémové mládeže rovněž velmi nesnadné, i když úplně jinak. A to ve smyslu, že právě žák, který narušuje výuku a neplní úkoly, si dovolí o vymezené přestávce nebo po vyučování nepřijít. Zájem rodičů některých těchto žáků není pozitivní. Buď se na předvolání vůbec nedostaví, anebo jednání s nimi je stresující, neboť přicházejí zdůraznit, že právě jejich mladík je ten, co je dobrý a ostatní žáci nebo učitelé si na něj zasedli. V horším pří­padě pak odchází do ředitelny, aby si postěžoval na neschopné kan­tory. Odváží-li se učitel vůbec dohnat situaci tak daleko, aby ofi­ciálním doporučeným dopisem pozval rodiče, pak si uvědomuje, jaká úzkostná situace ho ohrožuje a samozřejmě pečlivě tento krok váží. Musí spoléhat na svého nadřízeného, musí mu důvěřovat, vše je totiž vloženo do rukou ředitele a záleží na něm, nakolik je s případem seznámen a jak se bude dále postupovat. Tady jsem zažila razantněj­ší akce proti výtržníkům, než na základní škole, srovnávám-li přís­tup ředitelů k této problematice. Tady jeví větší odvahu podržet pedagoga a zakročit proti provokatérovi a to i jeho vyloučením.

 Chování děvčat je globálně vzato na obou typech škol vždy lepší, než chlapců. Děvčata se nepouštějí afektovaně do zbytečných kontra­verzí, projeví-li se ojediněle poklesek v chování, pak se spíše omezí na urputné mlčení nebo úšklebek. A to je během pár dalších hodin přejde, aniž je třeba specifických zákroků. Nestalo se mi to.

 Pozvu-li si žáka, tak ho nejprve nechám, aby sám sdělil problé­movou záležitost, jak ji on vidí, aby se také svěřil i s tím, co ho trápí. Když je sdílný, vyřešíme problém společně. Ale aby se mohl rozpovídat, chce to právě ten čas, který zde není.

 Žák se učí nejen kognitivním okruhům poznatků zpevňováním, ale zvláště důrazně to platí o morálce fixací dobrých návyků a postojů, k utváření hodnotové orientace.

 Když vytýkáme žákovi nedostatky, je dobré začít něčím pozitiv­ním, zač ho mohu pochválit a pak ukázat v čem to udělat ještě nemo­hu a formulovat jasně opatření. Takový postup používá Ježíš v dopi­sech sedmi církvím, kniha Zjevení. Konkrétně je pochválí, vyzdvihne, co dělají správně a směruje konkrétně k tomu, co potřebují zvlád­nout, oznamuje důsledky neuposlechnutí i výhody pro opačný případ. Kvantitu pochval a pokárání nelze dávat do souvislosti, intenzitu rovněž ne. Řešení je individuální /Kol.3;8, Mat.8;15, Zj.1.kap./.