Jsme tak zvyklí přetvařovat se před ostatními, že se nakonec přetvařujeme i sami před sebou. /F.Rochefoucauld/ Kde čerpal Ježíš, to nás zajímá proto, že bereme-li Jeho poslání jako vzor pro sebe, vzor jak učit, pak je nutno zjistit, kde On sám se připravoval, jak získal svou profesní orientaci, všeobecnou i odbornou a veškerou způsobilost pro své poslání, kterou tolik oplýval, že jí měl více než dost pro všechny. U koho se tak všestranně vychovával? Vraťme se ještě zpět k Jeho dětství. Nejprve jako většina dětí rostl v průměrné rodině. Imitoval tedy své nejbližší okolí, což je běžné, které mělo průměrnou kvantitu i kvalitu podnětů. Matka se starala o domácnost a o děti, muž vydělával svým tesařským řemeslem na živobytí a na střechu nad hlavou. Jednou za rok navštěvovali rodiče s Ježíšem slavnosti stánků, náboženský svátek konaný v Jeruzalémě. Sem doslova “přicházeli” lidé z jiných dalekých zemí, neboť nebylo dopravy, tak jak ji známe dnes. Tam slyšel jiné řeči, viděl jiné mravy a setkával se s neznámými Mu kulturními obyčeji jiných národů a s neobvyklým oblečením. To obohacovalo jeho rozhled. Jeruzalém byl pro Něj, pokud víme, pravděpodobně jediným zdrojem, jak přímo, názorně a přirozeně přijímal mnohé své poznatky. Nebyly masové sdělovací prostředky, tisk literatury a ilustrace o světě, jak to máme k dispozici my. Tím se zdal celý tehdejší svět větší a nedostupnější. Byl také méně známý vzhledem k nemožnosti rychlého probádání a aktuální prezentací informací. Ježíš při jedné takové příležitosti, když mu bylo l2 let, vedl velmi odborné rozhovory s předními kněží tehdejší doby, a to přímo v Jeruzalémském chrámu. Dnes bychom řekli, že byl k tomu vnitřně predisponován. Měl talent pro duchovní problematiku, která se stala jeho životním smyslem a posláním. Nelze říct, že se tady některé odpovědi od učenců dověděl, protože Bible sděluje, že jim naopak mnohé vysvětloval. Spíše vidíme, že čerpal z vlastního podvědomí, neboť jeho vědomí toho nemohlo dosud nabýt! Zatím se u otce Josefa, jak bylo mezi syny a otcem tehdy zvykem, naučil jeho manuálnímu řemeslu. Později, když skutečně nastoupil svou službu Bohu Otci v zájmu lidí na této planetě, opět vyvstává otázka, kde se učil, kde se tedy vlastně tak hodně vzdělal? Bible nám na různých místech odpovídá ústy apoštolů, kteří s Ním trávili 3 roky života, kteří Jej museli znát více, než ostatní lidé. Od nich víme: Obvykle odcházel na opuštěná místa. Na taková, která byla vzdálená lidí, jako vrcholy hor, zahrady, pouště, pobřeží moře a tam se modlil. Tady ve svém přírodním soukromí, vzdálen lidského pachtění, trávil čas s Bohem. Modlitba je komunikace s Bohem o veškerých záležitostech, které se člověka jakkoli dotýkají. Při modlitbě, v Bibli čteme dále, čerpal vše, co potřeboval. Vše je všechno, tedy vědění, zjevení /obraz, názor/, až po sílu a umění předávat tyto poznatky lidem. Poznatky jak správně žít. Tak byl názorným a živým příkladem, modelem osobnosti, vzorem všem, hodným imitování a následování. Velmi málo spal.. U duchovních lidí a Mistrů je to průvodní znak, nepotřebují příliš spánek pro své psycho-fyzično. Síly a zdroje čerpají v průběhu Tiché modlitby = Meditace v pravém slova porozumění. Krátce jde o Koncentraci sebe a zastavení vnímání zevních podnětů, ale i vnitřních, včetně myšlenek a obrazů a vstup do jiné dimenze.. Jako každý, i On měl své obdivovatele a odpůrce. Jeho přátelé ho nenásledovali proto, že by se usmíval, nebo že by se usilovně snažil být příjemný za všech okolností a získat si popularitu. Síla Jeho osobnosti byla jinde. Proč za ním tisíce šly a obdivovaly Ho? Bylo to jeho charakterem, tím že žil Pravdu a učil ji. Neomezoval se na planá slova, ale naplňoval je svým jednáním. A to vše ho nemohl nikdo jiný, než Jeho Otec Bůh naučit a tím vším obdařit [Otec Bůh: řekl a stalo se]. Ježíšovo dílo bylo uskutečněno pro slávu Boží a záchranu lidí, takový byl význam a smysl všech Jeho činů. Lidé cítili Jeho lásku a opravdovost soucitu, jeho trpělivost a viděli okamžitou pomoc každému, kdo “přišel za Ním a požádal Ho” o ni ! Bylo to také tím, že se neohlížel na malichernosti, nebylo pro Něj rozhodující kým člověk je a k jaké národnosti a skupině patří a už vůbec ne, co má na sobě! Nedělal rozdíly. Učil všechny a současně nenutil k ničemu nikoho, kdo sám neměl zájem. Nezabýval se tím, co člověk vlastní a nikdy nechtěl ničím zaplatit, nebo neočekával za svá kázání a mystickou pomoc jejich revanš. Bránil se i popularitě a lidské slávě tím, že zakazovat říkat těm, kterým pomohl, o svých zvláštních mocích. Neříkal musíš, neříkal nesmíš! Předkládal co je dobré, ukazoval následky zlého a vše ponechával otevřené k lidskému rozhodnutí. Nabízel dobro svobodné vůli člověka a touze jeho srdce, respektoval však a toleroval každého. Nakonec daroval nejen svůj tříletý životní čas, ale i svůj život zadarmo, jako dar. Co to znamená? Dar je to, co si může každý z nás vzít. Je pro nás a když ho uchopím, je navždy můj!
/Mat.2;1, Mat.13;55, Luk.6;12, Mat.11;29/
2024 ©