Blaha tělesného, všelijakých požitků docházíme jedině tím, že
je ubíráme druhým. Blaha duchovního, blaha lásky, docházíme jen
tehdy, když zvětšujeme blaho ostatních. L.N.Tolstoj
Jednou ze čtyř rovin rozvoje žáka, je péče o jeho hmotné tělo, o jeho fyzickou viditelnou část bytosti. Ostatní tří roviny jsou rovina rozvoje psychického (duševního), duchovního a rovina sociálního rozvoje. V každé z těchto jmenovaných dimenzí uplatňujeme rozvoj osobnostní, seberozvoj. Týká se to žáka, ale také nás učitelů. Oproti běžnému rozlišování jsem přiřadila duchovní rovinu. Vycházím-li z Bible, dočítám se, že máme lidského ducha, pro pochopení Božích věcí, které nám vnuká svým působením Duch Svatý. On je ten, který působí i na nevěřící lidí, skrze jejich svědomí. F.Kardinál Tomášek také píše v Pedagogice, své knize, o duchovní dimenzi člověka, jak nás tomu učí knihy Starého i Nového zákona. /Mat 26; 41.. duch hotov, ale tělo../.
V 15. kapitole Matoušova evangelia je popis, jak za Ježíšem jdou zástupy lidu na poušť, aby Jej slyšely. Jeho učivem bylo otevírat lidem mysl pro Boží věci a tak jim přinášet radostnou naději o lepší budoucnosti. Ježíš dbal mimo to o jejich těla. Ošetřoval je a léčil, neboť mnozí byli nemocní. A když se setmělo a neměli dost jídla, neposlal je unavené pryč. I On byl po celém dni unaven. Nehledí však na sebe, ale postarává se o jejich fyzické potřeby, o jídlo. Evangelium nás informuje, že učinil zázrak a nakrmil je všechny.
Pokud je žák nemocen, nebo hladový, je to prioritní potřeba dříve předtím, než ho lze vychovávat duševně, sociálně a duchovně. Popřípadě potřebuje zajistit odborné ošetření. Musíme mu umožnit relaxaci, napít se, mít tělesný pohyb, z něhož má dítě radost. Teprve po uspokojení potřeb hmotné úrovně lze postoupit výš, k nasycení duševních potřeb a duchovním tužeb. /Mat.15.kap., Jan 6;10,14/