Slovy můžeš zatajit, co chceš, skutky tě prozradí. /Rochefoucauld/
Učitel působí na žáka nejen slovně, nýbrž celou svou osobností. Je nevýchovné jedno učit a jiné dělat. Takový člověk je v rozporu sám se sebou. Svým osobním příkladem hovoří výmluvněji, než mnoha slovy. Slova se zapomenou, ale představy v naší paměti si dlouho podrží obrazy gest, mimiky i další podrobnosti. Jsou podbarveny emocemi, jak jsme se cítili. Vzpomenu si, zda mě můj učitel učil nelhat, vynoří-li se situace podobná té tehdejší, srovnávám a jsem tím ovlivněna v mém rozhodování i dnes. Každý měl toho svého učitele. Neblednoucí laskavý vzor do dnešního světa, osobnost, která se nás hluboce pozitivně dotkla. Kdo z pedagogů by nechtěl být takovým člověkem, aby žáci na něj po posledním svém školním zvonění nezapomněli!
V žebříčku hodnot učitele by neměla být touha vládnout a povyšovat se. Domnívat se, že z titulu své profese bude i bez toho obdivován. Že jeho tituly musí znát všichni lidé a používat je? Ne, na ulici jsme lidé, naše vzdělání patří na pracoviště k výkonu práce, nedává nám to právo povyšovat se nad druhé. My jsme ti vzdělaní, kteří se mohou snížit na úroveň prostého člověka, aby se s námi domluvil. On se na naši úroveň nevyšvihne. Ne tedy pouhý titul, ale tvrdá a vytrvalá práce, to jest slova a činy, mohou kterémukoliv učiteli přinést i takový věhlas, jako měl M.J.Hus nebo J.A.Komenský. Nejprve výsledky, pak jméno.
Ježíš varuje před vyžadováním oslovování - Mistře! Chrání nás to od závislosti na pýše, díky našim minulým výsledkům, dává nám to směr snažit se dále, pro budoucnost. Nafoukaný člověk se vzdaluje od lidí, dostává se přesně tam, kam nechce. Nemá přátele a je sám. /Mat.23;3,6,7,8/
2024 ©