Kde se uplatňují křik a emoce, před habituálním chováním, tam se lidé odtahují a vzdalují, končí komunikace, spolupráce neprosperuje, potenciona-lity dřímají. Žák sám je neprobudí a nikdy je nemusí nalézt.
Pedagog má zkušenosti a vzdělání i schopnosti a porozumění, je-li to mistr učitel, aby si získal důvěru spontánní dětské osob-nosti a vyšel spolu s ní za dobrodružstvím hledání. Žák musí důvěru vnitřně prožít, nelze ji přikázat. Pak mohu vidět, že kvalita inte-rakcí se mění a on mne chce slyšet. Učitelova slova nejsou přesvěd-čivá, když podle nich též sám nejedná. A když spolupracuje jeden žák, určitě se postupně připojí ostatní a celá atmosféra se změní. Otevřenost, úsměv, přikývnutí .. jsou první malé krůčky žáka, které prozradí, jak na tom jsem. To mohu uplatňovat také ve vztahu k lidem na ulici, v kancelářích úřadů a jinde.
Někteří lidé své chování nezmění. Nedokážou se uvolnit, stále se skrývají za jakousi navyklou maskou. Mladý člověk je více přizpůso-bivý. Opravit jeho duši je dlouhodobá a citlivá záležitost. Zkuše-nost ukazuje, že to možné je. Může se stát a stálo se, že po několika letech potkám, kdysi uzavřeného a nedůvěřivého žáka a vů-bec jej nepoznám. Vzpomíná na pár trpělivých učitelů, díky jejichž působení se při vzpomínkách zpět do své žákovské minulosti, kde měl zafixovány obrazy dobrých vzorů a hodnot, dokázal vyrovnat s prob-lémy, zocelovat svůj charakter a měnit se pro všechny k dobrému. Zůstaly dobré vzorce a zůstali i učitelé hluboce vrytí v jeho paměti a při srovnávání se mu vynořují jako vzory. Jsou jeho světýlky v životním prostoru, i když už dávno opustil školní lavice. Není to štěstí pro něj a není to snad radost pro učitele? Vzácné chvíle jak šafrán, přinesou někdy výraznou euforii.
Lidé jsou jací jsou. Každý jedinečný, v něčem trochu podobný druhým, v mnoha směrech jiný, než ostatní. Co tím sleduji? Nelíbí se mi jejich pohledy, chování, slova? Oni budou stále nějací, sym-patičtí i nesympatičtí. Mohu mít s nimi lepší lidské styky? Když jsou takoví! Jistě, že mohu. To já mám postoje, které mohu změnit, to já mohu začít, to jsem já, kdo si uvědomuje to, že to chce zlep-šit, zatímco oni o tom možná nikdy nepřemýšleli. Mohu se pokusit budovat dobré klima v každém svém okolí. Nabídnu úsměv, dobré slo-vo, trochu pochopení. Jde to a je to zadarmo. Stojí to pár vteřin a najednou se okolí nepochybně a stále více stává příjemné. Uplynou týdny a někdy i léta a "Dnes" jsou ti lidé jako vyměněni ! Ne. To my jsme se museli nejprve změ-nit a oni nám jen vracejí jako zrcadlo tu naši příjemnější část tváře člověka (nás samých). /Gal.4;18, 5;1,7/
2024 ©