Je běžným lidským zvykem, nějak se mezi sebou kategorizovat, ně-koho preferovat a nad jiným mávnout rukou. Ne tak se má chovat křesťan. Tak se nemá chovat ani učitel, nebo vychovatel. V okamži-ku, kdy výchovný pracovník překročí práh budovy, je nejvyšší čas, aby odhodil negativní návyky své lidské osobnosti a vžité způsoby a pečlivě vykonával své poslání, kde jeho pracovním předmětem není věc, ale živý proměnlivý člověk.
Zralý učitel může formovat jemu svěřenou mládež positivně. Jeho aktivity mají na žáka dalekosáhlý dopad a význam. Část má okamžitou odezvu a ostatní má odezvu perspektivní. A to jednak přímou interakcí, ale také přenášenou sdělováním si lidí navzájem mezi sebou informací o něm, o žácích a o škole vůbec. Tak vzniká pověst o určitém učite-li, tak jsou vynášeny hodnotící soudy. Mnohonásobně opakovaná sdělení vše šíří, až se v podvědomí lidí ustálí představa o tom, jaký ten či onen uči-tel je. Pak při vyslovení slova učitel se vybaví automaticky v představách veřejnosti tento pojem s obsahem vztahu veřejnosti k nám, takovým, jaký jsme si v minulosti po léta budovali. Není-li příznivý, nebudeme požívat autoritu tohoto poslání a nebude se nám dostávat ochotné spolupráce rodin a dětí, na čemž nám však velmi záleží. Nebudeme mít na své straně ani zbývající obyvatelstvo, pro podporu a úspěšné zvládání naší práce na veřejnosti.
Všichni chceme být obklopeni lidmi, kteří jsou k nám hodní. Abychom se splnění takové touhy dočkali, měli bychom začít vytrvale používat při činnostech s dětmi, které nám byly dočasně svěřené, pozitivní a rozvojetvorné metody a formy práce.
2025 ©