Úvod

Setkáváme se s příliš kritickým chováním, tabuizovanými věcmi, zakázanými oblastmi, neznámými jevy, hroznými nemocemi.

Ale proč? Abychom si kladli tuto otázku, abychom si položili: proč!

Články jsou voleny v tomto ohledu a budou nějak označeny, aby byl uveden jejich autor anebo zdroj.

Mnozí jiní často, čili ti druzí trpí a my to neprožíváme, nemáme empatii a souznění a nezajímáme se dostatečně důkladně, jak jim je. Ke kritice máme blízko, - když jde o ně.

Zde se podíváme na symboliku za slovy, na obraznou řeč Ducha stvoření. Co nám tím chce naznačit, stále k nám promlouvá, ukazuje, zjevuje.. a my nerozumíme? Nejsme dost vnímaví.

Vystříháme se souzení a pokusíme se spíše porozumět bez zaujetí, bez subjektivního vnímání, bez napasovávání na své zkušenosti, budeme co nejvíce objektivní a nestranní. Jen budeme pozorovat a mít snahu o moudrost.

Staňme se tedy diváky a zkusme vidět a slyšet, cítit svým citem a tělem, co probíhá - teď. Buďme zase čistí a citliví, zvídaví a živí - jako d ě t i. Alespoň pro tuto chvíli. Když ještě nemáme empatii, můžeme ji začít v sobě pěstovat a rozvíjet. Rozvinutější duchové ji mají k dispozici (najdeme je v oblastech ekologie, charity, mecenášů atd., tam kde se pomáhá Zemi a všemu na ni, bez ohledu na čas a výdaje).

To čím oni (ti druzí, ne já) trpí dnes, můžeme na vlastní kůži a nitru zítra poznat osobně i my. Já, ty - ale především i JÁ (vnitřní duchovní podstata). Co bych si pak přála, co bych od lidí toužila dostat, co by mi mohli dát? Slovo útěchy, snad. Lidskost, ano. Souznění a bezpodmínečnou lásku k tomu co jsem a jaká jsem, to bych si přála nejspíš a za to bych jim řekla: DÍK.