
[z knihy Louise L. Hay, světoznámé autorky]
Přečetli jsme pro vás a zde máte zhuštěný text. Ne doslova, jen myšlenkově věrný. Člověk je omezen, tedy limitován mnoha jevy, i nenadálými. Jedním z nich je ten, který je postrachem lidí. Nejde o odborné popsání ani lékařské vysvětlení, to najdete na jiných našich Webech. Jde o hodnotu člověka a lidství těch druhých.
Každá lidská bytost si zaslouží lásku a účast. Myslím si, že právě AIDS je jednou z největších lekcí naší epochy v rozdávání a přijímání bezpodmínečné lásky.
AIDS není pohlavní nemoc /tato domněnka by měla být již překonána, je i, ale ne pouze/. Přenáší se virem, který se musí dostat do krevního oběhu, aby se rozmnožoval. Trpí ji nejen dospělí, nejen homosexuální ale i děti a nemluvňata…
V roce 1985 založila první terapeutickou skupinu na světě vůbec. Odmítli, že se nedá dělat nic a zaujali celkově vstřícný přístup. Když se někomu udělalo lépe, sdělili si co jedli atd. Boj se strachem v kolektivu byl úspěšný. Tehdy se jich lékaři báli i dotknout. Její snaha jim pomoci a její přítomnost jim dodávala sílu a lásku.
Jednou večer začali zkoušet na zdravém místě vizualizaci zakončenou písni o lásce k sobě. Druhý den se cítili tak, jak už dlouho ne. Z 6 lidí se do 1988 stala skupina 600, kteří přicházeli na seance, i děti. Lékaři začali mimo léčbu pacienty k L.L.Hay posílat! Pozitivní přístup nemocných zlepšil spolupráci pro lékaře! Na sezeních probírali nekonečně témat: pocity viny, jak sdělit blízkým onemocnění a zdali, jak mít sex, jak se chránit a druhé, zlost a vztek, jak si uchovat sebeúctu.. témata, která tlačí, když čas je omezen a chce se tak žít. Ti co po létech odešli z Planety, odešli v klidu a s pocitem, že zde naplnili svůj úkol. Tak se zdánlivě ohavná zkušenost rozrostla v lásku mezi skupinou, v pocit sounáležitosti, důležitosti před dlouhou cestou do neznáma. Seance přinášejí nápady, výměnu a další možnosti jak žít. Někteří se vyléčili, jen někteří, ale všichni svůj život zkvalitnili o mnoho, než kdyby zůstali osamoceni s AIDS.
Nejvýraznějších výsledků dosáhli ti, kteří využili alternativní přístupy terapie a změnili životosprávu.
Skupina se schází, aby si navzájem poskytovala podporu - je to až neuvěřitelně důležité, zpívá, medituje, vyměňuje si zkušenosti a lépe se všem žije. Mnoho jich změnilo svůj život k lepšímu, v mnoha nemocných, ale i kolem se probudila „bezpodmínečná láska“ a hlubší vědomí si, že „ještě jsem tady“. Mnohé rodiny se po dlouholetém oddělení zase stmelily a to je dojemné.
Lekcí je, že nám dochází nebezpečí i pro celou planetu, že se nemůžeme stranit, že si nemůžeme myslet, že se nás to netýká, že musíme něco dělat a zaujmout konstruktivní postoj. Jiný nepomůže nikomu. Nemocné máme mezi sebou a při daném počtu to tak i nadále bude.. Všech se nás to týká!!
Všichni potřebujeme i odpuštění. Potřebujeme mít pohodu s druhými a moci odpustit i sobě a vědět, že děláme to, co v danou chvíli umíme.
Když se člověk naučí milovat, stane se jinou osobností a ta staré neduhy nepotřebuje.. nelze právě Vám zaručit, že se vyléčíte, ale co když ano? Jsou takoví.