[Kapitola 3. z 2. Epišt. s. Pavla ke Korintským] Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami ze sebe, jakožto sami ze sebe (tedy vymyslet samostatně jako člověk - pozn.), ale dostatečnost naše z Boha jest. Kterýžto i hodné nás učinil být služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Neboť litera zabíjí, ale duch obživuje. A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na deskách kamenných, bylo slavné, takže nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu jeho obličeje, která pominout měla, Tak jakpak by tedy ovšem přisluhování Duchem nemělo býti slavné? Neboť to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té síle, jaké dosáhne slávy ono nového přisluhování. Neboť poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohem více to, což zůstává, slavné jest. Neboť Pán Duch je, a kde je Duch Páně, tu je i svoboda.
2024 ©