Pracovní přetíženost

Obecně platí, že čím náročnější je práce duševní (zejm.), tím relativně menší napětí CNS (centrální nervové soustavy) je vhodné k optimálnímu výkonu této činnosti. Yerkes a Dodson: porovnávali motivace (aktivizuje tonus CNS) a intenzitu výkonu. Zjistili, že kvalita výkonu u složitějších činnosti je zprvu postižena vznikajícím napětím víc, než u jednoduchých. U jednoduchých platí že čím věší je motivace, tím vyšší bude výkon. Napětí řečníka na počátku znemožní adekvátní projev versus sekáč dřeva zvyšuje kvalitu s motivacemi. Jestli stoupne napětí nad optimum, objeví se sílící příznaky v tomto sledu: předrážděnost, neklid, neschopnost koncentrace, neschopnost relaxovat, nespavost, nechuť k jídlu, obtíže rozhodnout se nějak, úzkost, výkyvy nálad, agitovanost, panika, deprese až naprostá ztráta výkonu. Nedostatek odpočinku vede k chronické únavě. Tou se v roce 1962 zabýval významně K.K.Platonov. Rozlišil 4 stupně (či etapy od počáteční až k těžké). Vysledoval 6 projevů s rostoucí intenzitou: snížení práceschopnosti (ve 4 stupních a tak i u dalších), projev předtím nepřítomné únavy při zátěži, kompenzace snížení práceschopnosti volním úsilím (s nasazením své vůle), emocionální změny, poruchy spánku (ztížené usínání či probouzení, velmi těžké totéž, ospalost celý den, nespavost), snížená duševní práceschopnost (od normálního stavu přes těžké soustřeďování, přes zapomnětlivost tu a tam, po 4.st. s výrazným oslabením pozornosti i paměti), psychohygienické opatření (soustavný oddech a kulturní rozptýlení, okamžitý oddech aktuálně, dlouhodobá dovolená či organizovaný odpočinek, poslední je nutné léčení). Pro všechny etapy platí zásady Vveděnského.